SL >> 1.ep. >> V nemocnici

4. června 2011 v 20:44 | Lau* |  Sick Love
tahle ffka je věnovaná Doms! Moc ti děkuju za pěkná slůvka!:***
------------------------------------------------------------------

RACHEL, 19
"Zlatíčko." Zasmála jsem se. "Musíš nakreslit sebe, aby sme to mohli vystavit."
Pohladila jsem Sandy po vláskách a usmála se na ni.
Jako každej den jsem tady, na dětské klinice. Jsou tu malinká děcka, některá i pod 4 roky, která trpí smrtelnými chorobamy. Pomáhám jim, protože sama nejlíp vím, co to obnáší - taky celý život žiju s něčím, co mě může každou chvilkou zabít. Když mi bylo 14, selhaly mi játra. Nevím, jestli to bylo štěstí nebo smůla, ale pár týdnů před mým převezením do nemocnice měla moje teta, mamčina sestra autonehodu a stále byla v komatu. Rodina se rozhodla, že pokud bude vhodným dárcem pro mě, že ji odpojí a zachrání tak aspoň mě. Stalo se, mám funkční játra, ale i tak nikdo neví, jestli jsou jen dočasná, nebo dokonce života. Už to bude 5 let a pořád bez problémů. Říkám si, že mě teta nejspíš chrání.
Teď zrovna nemocnice sponzoruje obrovskou akci na pomoc dětem s cukrovkou.Každej má nakreslit svou podobiznu a to se vystaví v obrovské hale.
"Rachel, už to mám!" zatahá mě někdo za ruku.
S úsměvem si vezmu obrázek a dám prckovi bonbónek.
Rozběhne se pryč a já se vrátím se k své kolegyni, Anett.
"Páni, je super kolik lidí tu podporuje ty naše prcky." Usmála se na mě.
Kývla jsem a pomohla jí otvří další krabici oznáčku s nápisem "Help for weaker" (pomoc pro slabší).
An nestíhala, tak jsem jí pomohla vybírat příspěvky.
"Děkujeme za váš příspěvek. Jde to na dobrou věc." Usmála jsem se na další osobu a převzala obálku.
"Děláte si legraci? To jsou 4000 dolarů!" zařvala jsem, když jsem ji otevřela.
Anette se na mě otočila s otevřenou pusou.
"Nick Jonas, myslel jsem, že mě tu čekáte." Sundal si brýle a já spatřila tu jeho krásnou tvář.
"Oh, j-jo, já jenom…" zamrkala jsem zmateně.
"Ano, čekáme. Děti se na vás moc těší." Dopověděla za mě Anett.
Nick se na ni usmál a vzal si ode mě odznáček s logem akce. Zastavil se pohledem na mě a odešel.
Zavřela jsem oči, jak trapně mi bylo.
"Holka, budeš se muset snažit víc, abys ho uhnala." Zasmála se Anett.
Pokusila jsem se zasmát, ale vyšel z toho jenom škleb.

"Timi, utíkej za ostatníma. Určitě si s tebou budou chtít hrát." Pohladila jsem prcka po tváři.
Nesouhlasně zamručel a ještě víc mě objal.
Zasmála jsem se, sundala ho na zem a posadila se k němu.
"Zlatíčko, skus to, mít kamarády je sranda." Zkusila jsem to znova.
"Nechci tam jít sám." Řekl skoro plačtivě.
"A co kdybych s tebou šel já?" ozvalo se zamnou.
Otočila jsem se a tam stál náš speciální host - Nick.
Timi se mi zabořil do vlasů, ale po Nickovi s úsměvem pokukoval.
Nick si klekl vedle nás a natáhl k němu ruku. Timi váhal, ale chňapl ho a ten si ho vytáhl do náruče.
"Nick." Podíval se ke mně a volnou ruku natáhl před sebe.
Usmála jsem se a pokusila se vstát, ale udělala jsem krok dozadu, zakopla a spadla do bazénku s míčky, co byl hned za mnou.
Všichni, včetně Nicka se začaly hlasitě smát.
Rychle jsem se vyštrachala na nohy a rozběhla se ke vchodu.
"Hej, Rach!" zavolala na mě Anett, když jsem j míjela.
Couvla jsem zpátky a schovala se pod její stolek.
"Je mi tak moc trapně, až to bolí." Zasmála jsem se.
Anett se semnou zasmála a vytáhla mě na nohy.

Lidi se smály a bavily, hrály si s dětmi, navazovaly nové vztahy.
"Vystřídala jsem obsluhu u vchodu. Takže ti sem jdu pomoct." Přiskočila ke mně Anett.
Vděčně jsem se na ni usmála a podala malému prckovi jeho limonádu.
"Jonas na 3 hodinách. A míří sem." Šťouchla do mě An.
"To bude zase trapas." Zamručela jsem.
"Odskočím si." Oznámila mi a než jsem stihla cokoliv říct, zmizela a Nick stál u stánku.
"Ou, mám se bát, že skončím od limonády?" usmál se na mě.
"Doufejme, že ne." Podala jsem mu kelímek.
"Páni, zvládly jsme to bez nehody." Usmál se natáhl ke mně ruku. "Tak oficiálně, jsem Nick."
"Rachel." Natáhla jsem se k němu a potřásla rukou.
"Vodní bitva!" zařval někdo. O můj bože,ne teď!
Škubla jsem Nickovi rukou, on to nečekal a opřel se druhou rukou o stůl. Jenže v té měl pití, které celé skončilo na mě.
"Panebože, omlouvám se." Zasmál se, zrovna když začala všude stříkat voda.
Vytáhl mě zpoza stolu, chytl za ruku a rozběhl se.
Se smíchem jsme se schovali v budově a ani si neuvědomily, že Nickovi ruce spočívají na mém pase.
" Každého poznáváš při takovém zmatku, Rachel?" zeptal se a oba jsme se zasmály.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 andrejjka andrejjka | 4. června 2011 v 20:51 | Reagovat

moc pěkný :D

2 Domi* Domi* | Web | 4. června 2011 v 21:24 | Reagovat

To je bombááá, další, prosím, prosím :'(

3 Deniskka Deniskka | Web | 5. června 2011 v 11:17 | Reagovat

super:D chudak holka pritahuje trapasy:D no jsem zvedava co bude dal..rychle dalsi:D

4 Andy Andy | Web | 5. června 2011 v 11:18 | Reagovat

Jéé to je pěkný, jak to též bude pokračovat :) Takové trapasy, chudák holka :D Honem pokračování, moc se těším :)

5 andyyyye andyyyye | 5. června 2011 v 15:33 | Reagovat

nádhera moc se mi to líbí prosím další a nestávkuj

6 ♥ Kashenka ♥ ♥ Kashenka ♥ | Web | 6. června 2011 v 14:50 | Reagovat

No hezky jí to začalo :D trošku se ztrapnila, ale co .. zdá se, že Nickovi to nevadí :D krásný díl .... honem pokráčkoooo :D

7 Májule Májule | Web | 11. června 2011 v 22:01 | Reagovat

ááá ,to je krásná ffka. :)) moc se těším na další dílek! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama